Pomalu a jistě se blíží Vánoce a vrcholí advent – období před svátky, k němuž se váže řada tradic a lidových zvyků. A je to také období, které se v mnohém symbolicky podobá těhotenství. Ptáte se v čem? Obojí je očekávání velkého zázraku a nového začátku. Ať už očekáváme příchod spasitele, konec zimy a návrat slunce, naději v nový život anebo radost, kterou nám přinese naše vlastní miminko. O tom všem se od pradávna v době adventu také zpívá.
christmas-1038369_1920

Ve většině adventních a vánočních písní, které dnes známe, už je oslava zimního slunovratu zahalena do křesťanských tradic a konkrétního příběhu o narození Ježíška. Ze všech ale září ona radost – z obnovy a naděje.

V Čechách a na Moravě máme štěstí, protože se nám (oproti hudební tradici jinde ve světě) dochovala velká spousta lidových a neumělých písní, koled. Byť se většina z nich zabývá především osobou spasitele a oslavou jeho příchodu na svět, některé tento příběh líčí z trochu jiného úhlu pohledu. Třeba z pohledu matky, která se chystá k porodu anebo drží v náručí čerstvě narozené dítě a prožívá stejné starosti jako všechny jiné mámy na světě.

Moravská „Byla cesta byla ušlapaná“ je asi nejkrásnějším příkladem takové písně. Při jejím zpěvu před vámi doslova vyvstává obraz mrazivé zimní krajiny. Ve sněhu vyšlapanou cestou kráčí sama těhotná žena a nechce se jí úplně věřit, že už dnes je ten den, kdy by své dítě měla přivést na svět… Příznačný je tu i symbol vody, životodárné tekutiny, ze které se všichni rodíme a která nezamrzla právě v místech, kde dítě přišlo na svět.

bylacesta

Jako druhý příklad tak trochu výjimečné koledy uvedu českou „Chtíc, aby spal“. Jde sice o skladbu „umělou“, kterou složil slavný český barokní básník a skladatel Adam Michna z Otradovic. Přesto však v sobě skrývá intimní obraz čerstvě narozeného děťátka a jeho maminky, která se ho snaží uspat svým zpěvem a líčí v něm svou lásku k němu.

77chticabyspal

Obě uvedené koledy (jejich celý text najdete níže) podle mě přesně vystihují právě dobu adventní. A obě koledy se skvěle hodí ke „zpívání pro pupíky“. Při zpěvu příběhu o těhotné Marii, která jde zimní krajinou, můžete rytmus udávat vlastním krokem, aby ho pocítilo i vaše miminko. A barokní ukolébavka se zase bude hodit, až bude vaše děťátko na světě a budete ho chtít uchlácholit známou písničkou.

A pokud se má vaše miminko narodit právě okolo přelomu roku, užívejte si pocit, že k vám přichází největší „dárek“ ve vašem životě a navíc v tak moc symbolickém období. Ať je to období krásné, radostné a láskyplné.


 

Byla cesta byla ušlapaná

Byla cesta, byla ušlapaná,
kdo ju šlapal, kdo ju šlapal?
Matka Krista Pána.

Postřetla ju tam svatá Alžběta,
kam ty kráčíš, kam ty kráčíš,
sestřičko má milá?

Kráčím, sestro, kráčím do kostela,
poslúchať mše, poslúchať mše,
svatého nešpora.

Nechoď sestro, nechoď do kostela,
povídajú, povídajú,
že porodíš syna.

Máš ho zrodit na ty slavné hody,
když zamrznú, když zamrznú,
ve studénkách vody.

A co by to za novina byla,
kdyby panna, kdyby panna
syna porodila.

Není ptáčka, není křepelice,
samé zimy, samé zimy,
samé metelice.

Porodila v ty vánoční hody,
co zamrzly, co zamrzly
všecky všady vody.

Enem jedna voda nezamrzla,
kde Maria, kde Maria
pro vodu chodila,
by Ježíšku, by Ježíšku
kúpel udělala.


 

Chtíc, aby spal

Chtíc, aby spal, tak zpívala, synáčkovi;
Matka, jež ponocovala, miláčkovi
Spi nebes dítě milostné, Pán jsi a Bůh,
pěje ti v lásce celý ráj, pozemský luh.

Dřímej, to žádost matky je, holubičko,
v tobě se duše raduje, ó perličko!
Nebesa chválu pějí tvou, slávu a čest,
velebí tebe každý tvor, tisíce hvězd.

Ó lilie, ó fialko, ó růže má,
dřímej, má sladká útěcho, zahrádko má!
Labuti má a loutno má, slavíčku můj,
dřímej, má harfo líbezná, synáčku můj!

Miláčku spi a zmlkněte, andělové,
před Bohem se mnou klekněte, národové!
Sestoupil v pravdě Boží syn na naši zem,
přinesl spásu, pokoj svůj, národům všem.

 

 

„Porodila v ty vánoční hody…“ – aneb co mají společného koledy, advent a těhotenství?